* REPERTOÁR

Projekt AMEN je mystériem. Nesnaží se vyprávět souvislý příběh. Nesnaží se vysvětlovat, co se nedá pochopit rozumem. Jeho cílem je uvést nás do změněného stavu mysli, ve kterém jsme schopni vnímat to, co nás přesahuje. 
AMEN / Mystérium o posvátném je o tom, co je pro nás jako lidi posvátné. Téma posvátného je důležité a zároveň kontroverzní, neboť hluboce zasahuje do toho, co je posvátné v každém z nás. Diváci se spolu s herci a tanečníky vydají na magickou pouť spojující pohyb butó, tanec, happening/performance, živou hudbu a mluvené slovo. 

AMEN / Mystérium o posvátném zabývá se tím, co je posvátné obecně pro nás všechny i konkrétně pro každého z nás. Téma posvátného je důležité a zároveň kontroverzní, neboť hluboce zasahuje do toho, co je posvátné v každém z nás. Jsme přesvědčeni, že každý jedinec v sobě nosí něco, co je pro něj posvátné, nedotknutelné, nezměrné. Posvátno je spojeno s poutí. Diváci se spolu s herci a tanečníky vydají na magickou pouť spojující pohyb butó, tanec, happening/performance, živou hudbu a mluvené slovo. Přestože je téma posvátného zásadní, a mělo by se o něm mluvit, vytrácí se jak z uměleckého, tak veřejného diskurzu.

Zveme Vás na nevšední zážitek a na společnou diskuzi po představení.

Tvůrčí tým:

• Předloha: Vladimir Benderski, Samuel Beckett, Džaláleddín Balchí Rúmí.
• Režie: Vladimir Benderski.
• Dramaturgie: Vladimir Benderski a kolektiv.
• Choreografie: Markéta Fagan, Vladimir Benderski
• Kostýmy: Martina Stieglerová
• Hudba: Jaroslav Šímek, Pavla Procházková.
• Hrají: Pavla Procházková, Lucie Zachovalová, Kateřina Eva Lanči/Veronika Ježová, Jaroslava Klučinová, Petr Hudeček/Vladimir Benderski, Jaroslav Šímek

Inscenace vznikla za podpory Komunitního kostela Žížkostel a MČ Praha 3

Netradičně Archetypální Vyprávění o (Ne)Úplné Rodině 

• Námět: Zdeňka Brychtová
• Scénář: Zdeňka Brychtová, Vladimir Benderski
• Režie a dramaturgie: Vladimir Benderski, Zdeňka Brychtová
• Scéna a kostýmy: Zaječí
• Uprecyklované rekvizity: Pavlína Pecko
• Žena: Lucie Zachovalová
• Muž: Marian Škorvaga
• Stín: Martin Falář
• Šperkařka: Pavlína Pecko

...Odešla! Líto? Je to moje rozhodnutí a stojím si za ním! Cítím se svobodná. Nespoutaná. Nezřízená. Je to strašně vzrušující se prostě sebrat a vypadnout z toho všeho. Budu na VÁS vzpomínat. Asi ne moc často. Raději za tím vším udělám tlustou čáru. Nedovedu popsat, jak se právě teď cítím. Nemám strach. Nemám výčitky. Dala jsem VÁM kus svýho života a to stačí. Co BYSTE jako ještě chtěli?! Možná se teď pudu vožrat a voslavit to...

Inscenace vznikla za podpory Státního fondu kultury ČR a Karlovarského kraje (program na podporu kulturních aktivit).

Kdo je zajíc? Co symbolizuje? Co způsobuje? Co vyzařuje? Jak se zajíc obléká? Jak se chová? Jaký je vztah mezi zajícem a člověkem? Co když zajíc zpívá, tančí nebo žehlí? A co když je zajíců víc?

• o kolektivním nevědomí o nesplněných snech
• o touze po vyčištění duševního prostoru
• o životě a o smrti
• o magické cestě z bodu A do bodu A
• možná je to surrealismus, retro-surrealismus, sen, rituál
• možná je to prostě inscenace se zajícem, co má uši a ocásek

"Zpoza horizontu vykoukl zajíc. Špulí pusinku, rozhlíží se. Je vedro. Téměř nehybnou krajinu zalévá slunce. Po obloze letí balonky z nedaleké pouti. Akrobat na motorce i delfín v bazénu se těší zájmu dětí. Akrobatovi vlaje číro. Slunce rozpaluje všechny lidi kolem. Vášnivě mezi sebou bojují a náruživě se sbližují. Švestky zrají. Vodotrysky mohutně stříkají."

Věříme, že divadlo je společným rituálem transformujícím kolektivní nevědomí všech přítomných - lidí i zajíců. Témata rezonující v podvědomí herců (i zajíců), forma, ve které se témata vynořují na povrch, a následně spojení témat a formy rezonují i v podvědomí diváků (a zajíců), transformuje jejich nevědomí a kolektivní nevědomí zesiluje společný prožitek ještě víc. Vše ve stínu současné vážné hudby, která vrcholí v 8 minutové skladbě od estonského skladatele Arvo Pärta.

• Texty původní: Zdeňka Brychtová, Vladimir Benderski, Lenka Chadimová, Lucie Zachovalová
• Texty vypůjčené a citované: Petr Odo Macháček, Igor Sirota, Ayn Randová, Robin S. Sharma, Pavel Kolář
• Strukturu navrhla: Zdeňka Brychtová, strukturu upravil: Vladimir Benderski
• Scéna a režie: Zdeňka Brychtová a Vladimir Benderski
• Hudba: Jan Pták, Arvo Pärt
• Pohyb: Johana Panenková
• Hrají: Lenka Chadimová, Lucie Zachovalová, Marian Skorvaga, Jan Pták, Adéla Macháčková

Inscenace vznikla za podpory Státního fondu kultury ČR

Inscenace Objektivně je potřeba hrabat písek je na motivy románu Kobo Abbeho Písečná žena. Muž - školní učitel a entomolog (badatel a sběratel hmyzu) - hledá samotu v odlehlých písčitých krajinách. Zajímá se o určitý druh hmyzu žijící v písčité pudě (Cicindelidae). Při jedné ze svých poutek se dostane do odlehlé pobřežní vesnice částečně pohřbené pod písečnou dunou, kde se domy nacházejí v hlubokých jámách. “Víte, říkal jsem si, že bych mohl tady u vás do zítřka přespat. Slušně zaplatím!“– říká muž, když se zpozdí poslední autobus a přijme pozvání Ženy přespat v její chatrče na dně hluboké písečné jámy, kam je spouštěn provazovým žebříkem. Ráno vyjde z chatrči ven a hledá žebřík, aby odešel, ale žebřík zmizel. Jedná se o první inscenaci, na které skupina Teatr Novogo Fronta etablovaná na poli fyzického a pohybového divadla spolupracuje s tvůrci zaměřujícími se na současné progresivní činoherní divadlo.

• Režie: Vladimír Benderski
• Dramaturgie: Šimon Stiburek, Vladimír Benderski
• Choreografie: Johanna Panenková
• Kostýmy: Gabriela Pojerová
• Hudba: Petr Šmid, Johanna Panenková
• Hrají: Marie Sawa, Vojtěch Kudla, Taro Tamura Sato

KVÍLENÍ je imerzivní divadlo, inspirované tvorbou generace beatníků, a Kvílením pro Carla Solomona od Allena Ginsberga. Jedním z hlavních rysů představení je fyzická blízkost diváka a herce, publikum je součástí každé scény. Hraje se v publiku a s publikem. Diváci a herci si vymezují navzajem prostor, což jim dává, jak pocit akutnosti jejich vlastní přítomnosti, tak i možnost intenzivního prožitku. Protest a svoboda projevu, a jako takového i projevu uměleckého, je stále na pořadu dne a dalo by se říct, že čím dál aktuálnější. Protesty a jejich brutální potlačování v Bělorusku a v Rusku, situace ve Spojených státech v souvislosti s protesty hnutí Black Lives Matters (BLM), potlačování lidských práv a zatýkání umělců v Číně, Íránu a dalších zemích světa - jsou to jen hrstka dobře znamých z tisíc neznamých příkladu. Právo na protest a na jeho umělecké zpracování a vyjádření je jedním ze základních práv v demokratické společnosti, za které byla nucena bojovat celá generace umělců ve Spojených státech koncem padesátých let 20. století – generace beatniků. Beatnici si museli vybojovat právo být slyšeni, potažmo čteni, v soudním procesu s Lawrencem Ferlinghettim – vydavatelem Kvílení. Příběhy Allena Ginsberga, Jacka Kerouaca, či Neala Cassadyho představují archetypální příběh hrdiny na cestě, během které prochází transformací.

Scénář a režie: Vladimír Benderski // Choreografie a světla: Irina Andreeva  // Hudba: Jakub Rataj a Alexandra Cihanská Máchova // Scénografie: Roman Cihanský Mach // Kostýmy: Radka Vyplašilová a Jan Lejbl // Produkce: Anna Girodová // Projekce: Ondřej Ševčík // Performance: Tomáš Ruller // Hrají: Gagik Čilingaryan, Zuzana Smetáčková, Johana Panenková, Arsenij Mykhaylov, Matěj Pour, Kamila Paličková, Marek Gaj, Evžen, Vojta Kudla, Zuzana B. Cvejnová, Lukáš Klíma, Vladimír Benderski.

Projekt vznikl za finanční podpory Ministerstva kultury České republiky, Státního fondu kultury České republiky, Hlavního města Praha a festivalu ...příští vlna/next wave...

Tygr v tísni Praha - Vladimir Sorokin: Den opričníka. Překlad Libor Dvořák, režie a dramaturgie Ivo Kristián Kubák, Marie Novotná, Vladimir Benderski, scénografie Eva Matoušová, kostýmy Anna Hrušková, hudba Myko, choreografie Zuzana „Zizoe“ Veselá, hrají Vladimir Benderski a Adam Langer. První premiéra 29. února, druhá premiéra 8. března 2016 ve Vile Štvanice.

Modrý sešit č. 10

"Byl jednou jeden zrzavý člověk, který neměl ani oči, ani uši. Neměl ani vlasy, takže ״zrzek" mu vlastně říkali jen tak. Nemohl mluvit, protože neměl ústa. Nos také neměl. Neměl dokonce ani ruce a nohy. Ani břicho neměl, ani záda neměl, ani páteř neměl a ani žádné vnitřnosti neměl. Nic neměl. Takže vlastně ani není jasné, o kom je řeč. Tak už o něm snad radši ani nebudeme mluvit."

Charmsův osud byl krutý a tragický – ale on vnímal sebe a všechno kolem přes smích a ironii – protože přece pouze „dobytku smíchu netřeba!“ Hraje se o úporné touze po sebevyjádření, o boji s totalitou, o zvůli komunistické moci a jejím vlivu na život obyčejných lidí. A je neuvěřitelné, jak se od předpremiéry (která proběhla v listopadu 2021 v rámci oslav šedesátin karlovarského Déčka) síla sdělení a účinku zněkolikanásobila. Mimo jiné kvůli únorovým ukrajinským událostem…

Scénář a režie: Vladimir Benderski

Hudba: Michal Fejt

Účinkují: Teodor Kravál, Mirka Exnerová, Radek Exner, Víťa Adamec a Matěj Velička

Jeden interpret - jeden muzikant - jedinečný zážitek! Interpret Vladimir Benderski, hudebník Michal Fejt  -  herec a multiinstrumentalista. Co karta v balíčku, to příběh. Šestatřicet karet - šestatřicet příběhů. Přijďte si vybrat z oněch šestatřiceti svých dvanáct - svůj Tucet. Každé představení je jedinečné, pokaždé poprvé, pokaždé naposled.

Jeden interpret - jeden muzikant - jedinečný zážitek! Interpret Vladimir Benderski, hudebník  Michal Fejt  -  herec a multiinstrumentalista. Co karta v balíčku, to příběh. Šestatřicet karet - šestatřicet příběhů. Přijďte si vybrat z oněch šestatřiceti svých dvanáct - svůj Tucet. Každé představení je jedinečné, pokaždé poprvé, pokaždé naposled.

„Večer Divadla Dagmar jsem viděla z důvodů, o nichž tu byla řeč, v Praze, v Činoherním klubu, který nedělní večery dává k dispozici amatérským divadelním inscenacím. Večer byl dvojdílný. V první části vystoupil Vladimir Benderski, rusky hovoříci Izraelec z Karlových Varů, se svým pořadem Tango s Avidanem. Ve druhé části sehrálo Studio Divadla Dagmar hru Vladimíra Fekara Sestra, s níž už předtím uspělo na různých amatérských festivalech. Vladimir Benderski je živoucí polemika s našimi předsudky. Nevím, jaké soukromé nebo profesní důvody ho přivedly do Karlových varů, ale vím o něm, že mluví rusky, anglicky a hebrejsky, že je to umělecky založený člověk, který se vyjadřuje výtvarně, herecky i autorsky. Do Čech svým pořadem Tango s Avidanem uvedl izraelského básníka Davida Avidana, u nás zcela neznámého, který ale pomáhal ustavit v Izraeli  moderní spisovnou hebrejštinu i poezii. Vladimir Benderski Avidanovu poezii přeložil z hebrejštiny do češtiny a sestavil pořad, který začíná textem Politici jazyka a končí texty docela osobními. Překladal básně do jazyka, který není jeho rodný a kterému se učil až ve středním věku, když se rozhodl žít v Česku. Překládal Avidana dlouho a pečlivě. Sestava několika delších básní pak v jeho podání  představuje autora, který naprosto zapadá do podoby poezie druhé poloviny 20. století, kdy literatura měla ještě velký společenský vliv. V básních ale také čteme pocit odcizení moderního člověka, nedorozumění ve vztazích, věčnou hrozbu násilí. Vladimir Benderski básně sděluje  doslova celým tělem, gesta, pohyb, ale i jeho čeština s cizineckým přízvukem podporují význam. Tango s Avidanem a Vladimira Benderského můžete vidět na malých a dost zastrčených karlovarských scénách – v Klubu Paderewski v divadle Husovka a na scéně Divadla Dagmar U v budově Střední pedagogické školy a gymnázia. Ale měl by vystoupit i v plzeňské Staré synagoze, v synagoze v Hartmanicích a v dalších prostorách, které ani nemusejí být spojeny s židovstvím. Tango s Avidanem je prostě silný divadelní zážitek.“ Alena Zemančiková 

„Představení Tango s Avidanem lze vřele doporučit všem těm, které již divadlo v tradičním slova smyslu omrzelo či chtěji vyzkoušet něco nového. Jedná se o zajímavé experimentální pojetí básnického a zároveň filozofického díla, díky němuž bude mít divák možnost zapojit všechny své smysly a snad i pochopit pozoruhodný odkaz tohoto izraelského básníka.“ Šárka Lebedová